Corrado Alvaro

Corrado Alvaro (15. dubna 1895 San Luca – 11. června 1956 Řím) byl italský spisovatel a novinář.

Pocházel z šesti dětí, jeho otec byl učitel. Studoval na jezuitské škole, kterou vedl lexikograf Lorenzo Rocci, byl však vyloučen za četbu Carducciho ''Hymnu na Satana''. Bojoval v první světové válce a byl raněn, v roce 1919 získal diplom z literatury na Milánské univerzitě. Pracoval pro deníky ''Il Resto di Carlino'', ''Corriere della Sera'' a ''La Stampa'', jako literát debutoval prózou ''L'uomo nel labirinto'' (''Člověk v bludišti''). V roce 1925 podepsal Manifest antifašistických intelektuálů, jehož autorem byl Benedetto Croce. Později však provedl jisté úlitby režimu, jako byl oslavný článek o vysoušení Pontinských bažin. V roce 1935 navštívil Sovětský svaz a kriticky zobrazil tamní poměry v románu ''L’uomo è forte'' (Člověk je silný). Od roku 1945 byl tajemníkem Národního syndikátu spisovatelů. Majitel neapolského deníku ''Risorgimento'' Achille Lauro mu nabídl místo šéfredaktora, Alvaro však pro politické neshody z novin za čtyři měsíce odešel. V roce 1951 mu byla udělena Cena Strega za knihu vzpomínek ''Quasi una vita'' (''Téměř život'').

Byl představitelem verismu a ve svých knihách otevřeně zobrazoval problémy rodné Kalábrie, jako je chudoba a negramotnost venkovanů nebo vliv zločinecké organizace 'Ndrangheta. Jeho nejznámějším dílem je sbírka povídek ''Lidé v Aspromonte'' (1930, český překlad 1941), za kterou dostal literární cenu novin ''La Stampa''. Své zážitky z první světové války uplatnil v knize ''Dvacetiletí'' (1930, český překlad 1979). Jako scenárista se podílel na filmech ''Země nikoho'' (režie Mario Baffico, 1939) a ''Bezejmenné ženy'' (režie Géza von Radványi, 1950). Přeložil také do italštiny díla Paula Louise Couriera, Fjodora Sologuba a Roberta Louise Stevensona.

Je pohřben v obci Vallerano, kam jezdil na letní byt, místní škola a knihovna nesou jeho jméno. Je po něm také pojmenována budova Palazzo Corrado Alvaro ve městě Reggio di Calabria. Získáno z Wikipedie